Antibyrokratický balíček IV: Klíč k lepšímu podnikatelskému prostředí?
6. 1. 2025
Nejvyšší soud v prosincovém judikátu sp. zn. 27 Cdo 3391/2023 znovu zdůraznil, že zápis v OR má být srozumitelný a musí reflektovat znění společenské smlouvy resp. stanov společnosti, bez obecných odkazů na živnostenský rejstřík (živnostenský zákon), dokumenty či znění jiného zákona. Nejvyšší soud dále konkretizoval názor, jak přesně musí být vymezen předmět podnikání v obchodním rejstříku. Nejvyšší soud tak ještě prohloubil přísné posuzování určitosti předmětu podnikání.
Uvádění předmětu podnikání „výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ je tedy nadále nesprávné - resp. neurčité, jelikož neumožňuje třetím stranám zjistit, co je skutečným předmětem podnikání dané společnosti.
Dle judikátu je tedy mj. považováno za nesprávné či nepřípustný zápis předmětu podnikání:
Pokud společnost v rejstříku uvede pouze část činností definovaných v zakladatelském právním jednání (např. pouze některé obory živnosti volné), aniž by to odpovídalo zakladatelskému jednání, zápis je rovněž nesprávný!
Nejvyšší soud zdůraznil, že předmětem podnikání zapisovaným do veřejného rejstříku jsou činnosti určené zakladateli (společníky, členy) společnosti v zakladatelském právním jednání, nikoliv jejich podmnožina tvořená předměty podnikání, které si ze zakladatelského právního jednání vyberou členové statutárního orgánu společnosti a oznámí je živnostenskému úřadu.
Společnosti by tedy měly prověřit, zda mají v obchodním rejstříku správně zapsány konkrétní činnosti, reflektující znění společenské smlouvy či stanov společnosti, nikoliv jen nepřípustné či obecné formulace.