Finanční úřady se intenzivně zaměřují na oblast převodních cen

Vedle intenzivních kontrol e-shopů a flotilových „taxi“ firem se daňová správa aktivně soustřeďuje na oblast dodržování pravidel tržního odstupu (tzv. transfer pricing). Dávno neplatí, že tyto kontroly cílí jen na velké hráče a nadnárodní koncerny. Cílem kontrol jsou i čím dál častěji tuzemské holdingy a jinak spojené osoby – zjednodušeně řečeno i uskupení, kdy má podnikatel 2 eseróčka, které mezi sebou fakturují, poskytují si úvěry, zápůjčky, nájmy, reklamní služby či licence k ochranným známkám apod. Důvod je jednoduchý – transakce mezi spojenými osobami významně ovlivňují hospodářské výsledky a tedy i výši daňové povinnosti jednotlivých společností! 

Správce daně v první řadě prokazuje spojení osob. Spojenou osobou jsou mj. společnost a její společníci s účastí nad 25 %, statutáři, ředitelé, sestry, ovládané, ovládající a blízké osoby. Tzv. „jinak spojenou osobou“ se dále rozumí i ten, kdo vytvořil právní vztah převážně za účelem snížení základu daně, nebo zvýšení daňové ztráty. Následně je zkoumáno, zda k realizaci služby nebo jiného plnění fakticky došlo a zda příjemce takovou dodávku nebo službu potřeboval ke své ekonomické činnosti. Následuje zkoumaní samotného (ne)dodržení pravidel tržního odstupu – tedy zda ceny sjednané mezi spojenými osobami se liší od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, přičemž pokud není tento rozdíl logicky zdůvodněn a doložen, upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl. 

Dokumentace k převodním cenám sice není ze zákona povinná, ale je základním důkazním prostředkem při daňových kontrolách. Pokud tedy daňový subjekt nemá transferové ceny zdokumentované, v praxi pak není schopen doložit a prokázat např. jak stanovil výši úroku či nájemného a kontrola tak nezřídka vyústí v doměření daně, penále či úrok z prodlení ve vysokých částkách, neboť i kontrolované transakce bývají celkově značného objemu. 

Nevhodné či jen povrchní nastavení převodních cen, nebo dokonce ignorování problematiky transfer pricingu, má také rovinu reálné odpovědnosti a reálného rizika, a to nejen pro kontrolovanou společnost, ale i pro její statutáry. Nedodržení pravidel tržního odstupu totiž může být vyhodnoceno jako porušení povinnosti péče řádného hospodáře. 

Doměření daně může mít zásadní dopad na cash flow společnosti a celkem snadno se může stát, že porušující společnost skončí v insolvenci. Pak je riziko přímé majetkové odpovědnosti a neomezeného ručení statutára ještě vyšší (pojem péče řádného hospodáře zákon definuje jako povinnost jednat loajálně, s potřebnými znalostmi a pečlivostí). Pokud by totiž nastal úpadek společnosti a vyšlo najevo, že člen statutárního orgánu přispěl porušením svých povinností k úpadku společnosti, může soud rozhodnout, že statutár je povinen vydat do majetkové podstaty prospěch ze smlouvy o výkonu funkce případně i jiný prospěch, který od korporace obdržel, a to až za období 2 let zpětně před zahájením insolvenčního řízení.  Posuzuje se přitom, zda členové orgánů jednali informovaně, vyhodnotili rizika a jednali v obhajitelném zájmu společnosti – tedy proces, jakým určili výši ceny plnění. 

Pokud by na majetek firmy byl prohlášen konkurs, pak statutárovi hrozí i žaloba na doplnění pasiv. V takovém případě může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce dokonce rozhodnout, že statutár je povinen poskytnout do majetkové podstaty plnění až dovýše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku korporace! 

Porušení pravidel tržního odstupu může implikovat také riziko dle ust. § 240 insolvenčního zákona, tedy situaci, kdy již poskytnuté plnění může být posuzováno jako právní jednání bez přiměřeného protiplnění (i v případě zakázek, které byly jinak řádně dokončeny a uhrazeny) a insolvenční správce tak může žádat vrácení obdrženého plnění např. po holdingu. 

Spojené osoby či „jinak spojené osoby“ by tedy měly vždy každou významnou transakci mezi nimi podrobit testu na dodržení pravidel tržního odstupu. Vhodné nastavení převodních cen nejenže výrazně snižuje rizika vlastníka i statutárů společnosti, ale jeví se jako velmi důležité i pro zachování bezpečnosti podnikatelských struktur vč. holdingů. Právě posílení bezpečnosti podnikání přitom bývá hlavním důvodem pro provozování podnikatelských aktivit pod oddělenými firmami i budování holdingů.