Lex Ferrari: Daňová revoluce pro podnikatele v roce 2027!
7. 11. 2024
Řešený případ se týká situace, kdy došlo k prodeji podílu v české obchodní společnosti zahraničnímu investorovi, přičemž následně byly uskutečněny transakce a podniková přeměna, jejichž následkem došlo k přenesení akvizičního úvěru na koupenou českou provozní společnost. Správce daně však argumentoval, že přenesením úvěru na koupenou českou provozní společnost (následkem fúzí a jiných transakcí) došlo ke zneužití práva, neboť realizovanými transakcemi bylo sledováno získání neoprávněné daňové výhody (daňově uznatelné úroky z úvěrového financování). Dále správce daně mj. argumentoval, že transakce mohla být realizována jinak nebo mohla být realizována jiná transakce.
Nejvyšší správní soud (viz rozsudek 8 Afs 246/2022 ze dne 25.06.2024) se však postavil za daňový subjekt a uznal, že daňový subjekt dostatečně vysvětlil racionalitu transakcí. Dle Nejvyššího správního soudu byl totiž požadavek banky na přenesení úvěru na českou provozní entitu racionální, z důvodu zajištění svých práv, neboť posiluje postavení banky jako věřitele. Významné je také potvrzení praxe v názoru soudu, že ekonomický smysl transakce nelze popřít pouhým konstatováním, že transakce mohla proběhnout jinak, nebo že mohla být realizována jiná transakce.
Ačkoliv vztahy uvnitř holdingu bývají obvykle nastavovány mj. se zřetelem k posílení bezpečnosti struktury podnikání a diverzifikaci rizik, podotýkáme, že k rozhodnutí soudu ve prospěch daňového subjektu resp. poplatníka daně, zde výrazně přispěla nejen relevance vztahů mezi zúčastněnými subjekty ale i schopnost daňového subjektu vysvětlit a doložit racionalitu transakcí, k čemuž nepochybně přispěla kvalitně zpracovaná transakční dokumentace.
*debt push-down = holdingová společnost prodá podíl v jedné z dceřiných společností jiné své (nově založené či ready-made) dceřiné společnosti a na koupi podílu si přitom nově založená či ready-made společnost vezme od holdingové společnosti zápůjčku