Offshore "pandořina skřínka" otevřena?!

Většina tzv. offshore jurisdikcí již několik let požaduje řádné vedení účetnictví, podávání daňových přiznání, informace týkající se daňového rezidentství, ale i konečných vlastnících. A výjimkou nejsou ani jurisdikce jako Seychelské ostrovy. Ty donedávna patřily mezi nejoblíbenější offshorové destinace, zejména díky velmi nízké úrovni administrativní zátěže a vysoké míře ochrany soukromí.  

Seychelské autority však již delší dobu vyžadují předkládání precizně zpracovaných účetních záznamů (a to i zpětně od r. 2015), které velmi pečlivě revidují a konfrontují skutečné majitele s žádostmi o nápravu případných nedostatků. Výhoda této jurisdikce spočívající v nízké administrativní zátěži tak definitivně padla, jelikož správa tamních offshore společností se stala odborně náročnou a zejména nákladnou. 

Vlastníkům tamních firem, ovšem v té souvislosti hrozí rizika. Pokud by se vlastník o firmu řádně nestaral a nezajistil plnění zákonných povinností, registrační agenti, sekretáři či ředitelé, nezřídka v takových případech rezignují a najmenují skutečného majitele ředitelem. Ten se tak může nejen objevit v registrech a databázích, jako ředitel firmy, která neplní ani základní zákonné povinnosti, ale dokonce v té souvislosti hrozí udělení pokuty až do výše 10.000 USD. Nepotřebnou offshore firmu je proto žádoucí řádně zlikvidovat, jinak může jít o budoucí „pandora´s box“.

Účel využití tamních společností tak v současné době zůstává velmi omezený. Nejen seychelské offshore firmy totiž obvykle slouží pouze k ochraně soukromí vlastníka a získání určité míry anonymity. Běžně používají offshore firmy např. venture nebo seed kapitáloví investoři, kteří nechtějí podstupovat reputační riziko, kdyby jejich investice nevyšla, nebo naopak způsobit poprask a zvýšení ceny akcií, když do startupu renomovaný investor vstupuje. Jsou ale také situace, kdy je tento zahraniční prvek v holdingu neocenitelný. To, když slouží jako nástroj pro ochranu před insolvenční šikanou, konkurenčními útoky, nebo pro účely ochrany soukromí.  

Pro účely ochrany soukromí ale na trhu vykrystalizovala sofistikovaná řešení ve formě např. kyperských ale i českých trustů a fondů, případně se kustomizují rozličná opční ujednání, dohody o výkonu akcionářských či hlasovacích práv, nebo správě majetku.  Pro ochranu soukromí jsou vhodnou volbou např. Marshallovy ostrovy, Dubai, nebo Mauricius, investoři ale např. volí nezřídka Velkou Británii zejm. kvůli možnostem uplatnit snadno doložky typu tag along right nebo reverse vesting, popř. méně problematické ochraně minoritářů než v ČR.

*Co to jsou offshore firmy?

Za „offshorové“ jsou pokládány firmy založené či sídlící na území takových států, které zpravidla mj. neumožňují přístup do rejstříků společností. Případně umožňují přístup jen k omezenému množství informací a slouží tak k ochraně soukromí vlastníka a získání určité omezené míry anonymity. Cílem těchto států je přilákání zahraničního kapitálu, vytvářejí příznivý právní režim, kde tyto firmy většinou platí pouze paušální poplatky. Vlastnictví offshore firmy není nelegální. Většina tzv. offshore států nemá uzavřeny smlouvy o zamezení dvojímu zdanění s evropskými zeměmi, proto je přímé využití pro „daňovou optimalizaci“ nereálné.